Dobré ráno. Vyspal jsem se celkem do růžova, ale bez sluchátek sloužících jako špuntů v uších by to díky nepřetržitě protékající vodě nešlo.
Vydali jsme se na víceméně náhodný průzkum města. Když jsme předchozí den přijeli, bylo v uličkách mrtvo. Teď to ovšem nepředstavitelně ožilo. Bydlíme uprostřed mediny.
Wikipedia říká:
Medína (arabsky المدينة, “město”) je označení pro starou část mnoha severoafrických měst. Typická medína je opevněná, tvoří ji bludištěúzkých uliček, někdy dokonce zastřešených a položených v několika patrech nad sebou. Tato středověká vnitřní města Arabové stavěli už od 9. století.
Kvůli velmi úzkým a křivolakým ulicím v medínách nebývají auta a v některých případech ani motocykly a kola. Některé ulice nejsou ani metr široké. Některé medíny byly takto budovány záměrně, aby zmátly a zpomalily útočníky.”
Zdejší medina je prý největší obydlená plocha bez přístupu aut na světě.
Hned z rána jsme si pořídili simkarty, abychom nebyli vázáni na pomalý wifiny. Frčí tady LTE, Změřil jsem cca 40mbits/s. 4GB dat. Předplacený tarif za 100 dirhamů (cca250kč).
Když nám po dvou hodinách courání vyhládlo, objevili jsme podnik (spíš místnost) plný místních, kteří jedli cosi z misky. To je totiž zaručenej trik, jak se levně a dobře najíst – jíst tam kde místní. A ta hrášková polévka chutnala skvěle! Za 5 dirhamů skvělá svačinka.
Odpoledne jsme si v carrefouru nakoupili trošičku chlastu, protože k tomu se tady člověk jinde nedostane. A i v tomle obřím obchodě je oddělení alkoholu úplně mimo hlavní prostory. Asi s tim zákazníky nechtěj moc trápit, když jim náboženství nedovoluje pít.
Než jsme se vrátili na ubytování, tak jsme pro klid v (Honzovo Fabiánovo – je půjčená na jeho kreditku) duši zkontrolovali, že na nás naše Dacie poslušně čeká tam, kde jsme ji zaparkovali. Byla tam! 
Náš hostitel je skvělej. Večer jsme si postěžovali, jak jsme si chtěli dát šíšu, ale v baru nám za 100 dirhamů přišla drahá, a on nám domluvil jeho kámoše, kterej nám přinesl svoji i s tabákem a uhlíky přímo na naší střešní terasu.
Na ubytku jsme potkali další čtyři týpky, který maj zaplacený čtyři noci. Mají takovej zvyk, že každý narozeniny slaví jinde. Tentokrát padla volba na Fes, Maroko. Jeden z nich (Lotyš) je šílenej vypravěč. Ze začátku to bylo fajn, ale asi po dvou hodinách mě to omrzelo, a tak jsem šel příjemně unavenej na kutě.
