Jsem doma. Jako rehabilitaci jsem si naordinoval pořádný kus vepřového.
Jsem rád, že jsem doma. Maroko pro mě bylo jedno z míst, kam jsem rád, že jsem měl možnost se podívat, ale neprahnu po tom, jet tam znovu.
Lidi tam jsou sice moc hodný, ale náramně se přizpůsobili styku s (pro ně) bohatými turisty. Každý se snaží být nápomocný, poradit, ukázat. Ale nikdo z nich to nedělá nezištně. A když odmítnete zaplatit, dají vám hlasitě najevo, co si o vás myslí. Ani pro nadávky nechodí daleko. V centru města se vám v podstatě každý snaží něco vnutit. A je pro ně jednoduché poznat, že jste turista, protože místních bělochů tam opravdu moc neni.
Musím říct, že jsem docela zklamaný z marocké kuchyně. V mnoha článcích se dozvíte, jak je Maroko bohaté na koření. Ale z mé zkušenosti zhruba polovina jídel nebyla vůbec ochucená. Jako vůbec. Sůl a pepř nad zlato v tu chvíli. Na druhou stranu měl jsem možnost ochutnat i výborně připravená jídla.
Tažín kam se podíváš
Marocké nejtypičtější jídlo. Tažín. Směs masa a zeleniny se pomalu dusí nad dřevěným uhlím.
Na kolik ta sranda přišla?
Od začátku jsme to chtěli pojmout jako levnější dovolenou. Žádné luxusní hotely nebo utrácení za nesmysly. Mě konkrétně komplet celá dovolená 10 dní v Maroku i s cestou vyšla na cca 17tis. Kč. Ubytování bylo v průměru za 250 Kč na osobu na noc. Litr benzínu tam přijde na 20 Kč. Za půjčení auta na 10 dní i s pojištěním jsme zaplatili cca 11 tis. Kč.