Ráno začalo radostí – bylo mi výrazně líp. Celodenní půst a 11 hodin spánku mi fakt pomohlo. K snídani jsem si dopřál lahodný suchý chleba s vidinou normálního jídla už k večeři.
Den pět obsahoval dvě velké položky. Druhou bylo přespání v poušti a tou první byla sama cesta za pouští. Trvala totiž celých osum hodin, a tak nebylo radno ji podcenit.
První zastávkou se stal cedrový les plný opic. Makak kam se podíváš! Velká legrace. Vlastně muj první styk s tolika volně žijícíma opicema.
Další nečekaná sranda se stala pár set metrů před hotelem, kde jsme měli vyměnit auto za velbloudy. Omylem jsme jeli postranní uličkou, kde byl ovšem nafoukaný písek z pouště. Ano, všichni víme, že auto z půjčovny se nebojí ničeho, a tak jsme se nebáli ani my a do písku jsme zvesela vlítli. Já za volantem přišel s briliantním nápadem, že přece když to rychle rozjezdu, tak nás nic nemůže zastavit. Dacii jsme utopili po 15 metrech.
Trochu nás popotlačili dva místní, kteří si pak naprosto nezištně každý řekli o 50 dirhamů. Nakonec nás ale stejně musel přijet vysvobodit Hakim (od túry s velbloudy), který nás vytáhl džípem.
Ideální západ slunce jsme sice nestihli, ale aspoň jsme pokračovali směrem k táboru uprostřed dun. Bude to super, říkali jsme si. Nejlepší zážitek, měl to být. Po deseti minutách jízdy na velbloudovi bych tam přes ty duny radši tlačil naší Dacii. Zima nám byla – člověk na tom sedí naprosto bez pohybu jak pytel brambor. Navíc foukal studený vítr. Jo a taky z toho dost bolel zadek a ta další mužská partie, páč velbloudí sedlo nemá žádné třmeny, kam by se daly dát nohy na rozdíl od koně. No přišlo mi to o dost horší, než na kole.
Po příjezdu do tábora jsme dostali najíst. Já si po dni půstu a dni o chlebu taky dopřál, protože servírované jídlo bylo docela dietní – kuřecí tažín, dušená zelenina a rýže.
Po večeři nás Hakim s pár jeho kumpány zabavil hrou na bubny. Musim uznat, že jim to fakt hrálo a vypadalo to, že je to i baví. Překvapivé, jestli tam tuhle šarádu jedou večer co večer každý den pro jinou skupinku turistů.
Je deset hodin večer a já tu ležim pod hvězdama a posloucham plápolání ohně. Kuba tvrdí, že na poušti jsou úplně nejlíp na světě vidět hvězdy kvůli nulovýmu světelnýmu znečištění. Mně to tady přijde stejný jako kdekoliv jinde mimo město.
Zkusil jsem si cvičně ustlat u ohně, ale byla tam dost zima. Jdu teda spát do stanu, kde snad bude tepleji.
Dobrou