Naším dopoledním programem se stala návštěva filmového studia. Natáčely se tam fláky jako Království nebeské, mumie nebo třeba game of thrones. Vskutku zajímavé.
Po obědě jsme se přemístili do Ait Ben Haddou. Památka chráněná UNESCO. Na hotelu se k nám přidal jeden Ind, páč jinak by si musel vzít taxíka a to by ho vyšlo zbytečně draze a my tam tak jako tak měli cestu a volné místo v autě.
Dalším cílem je naše poslední zastávka – Marrakesh. Měla to být pohodová tříhodinová cesta. BUM! Další pokuta. Jeli jsme 69 na 60 úseku. Klasika jako u nás – policajti měří naprosto přehledný a bezpečný úsek, kde je snížená rychlost úplně zbytečně. Takže dalších 300 dirhamů fčudu.
Měli jsme před sebou přejezd velkého Atlasu. Když jsme do něj začali vstupovat, všimli jsme si, že se nám nějak podezřele rychle zkracuje dojezd na zbytek nafty vypočítaný palubním počítačem. Netrvalo to dlouho a svítila rezerva. Nejhorší na tom bylo, že celý Atlas byl ještě před námi a nevěděli jsme, kde nás čeká další benzinka. Přešli jsme na úsporný styl jízdy s nadějí, že se k nějaké té naftě došouráme. Povedlo se! Ufffff. Dali jsme dacii napít plnou a vešlo se do ní 50l. Na internetu píšou, že do našeho auta se vejde 50l paliva. Ufffff.
Náš vyhlídnutý hostel měl plno, ale jeden místní nás dovedl do jiného za stejnou cenu. Věděli jste, že tady nemůže jít Maročan s cizincem po městě aniž by měl ten místní průvodcovský průkaz? Divný co? Každopádně jsme místňáka pronásledovali do dalšího hotelu v závěsu asi 15 metrů, aby z toho neměl problémy.
Na pokoji jsme trochu popili a dostali jsme skvělej nápad. Že pudem na žranici do KFC. Objednali jsme si největší rodinné menu za 32€. A bylo toho tolik, že jsme snědli jenom půlku. Totálně přežraný jsme šli spát. Zase jeden z těch delších dní.
